Soutěžně na úrovni mistrovství – ať už jde o republikové, evropské nebo světové – jsou známé v mnohých sportovních i nesportovních oblastech. Přesto by leckoho mohlo překvapit, že se u nás každoročně koná mistrovství republiky v orbě! Ano, soukromí zemědělci, rolníci, oráči, se každým rokem mohou účastnit soutěžní orby a předvést, co umí se zemědělskou technikou. V orbě se soutěží dokonce i na úrovni Evropy nebo světa!

Bohužel, pro mnoho zástupců mladé generace, představuje sedlačení a práce v zemědělství tak trochu podřadnou profesi. Ve stínu vážených, nablýskaných manažerů všeho možného, odívaných ve značkových oblecích a jezdících v luxusních vozech, se jeví umazané montérky a traktor poněkud méně lukrativně. Málokdo si však uvědomuje, o jak zásadní a důležitou práci jde! Bez zemědělství by přece nebylo potravy. Bez zemědělců a rolníků by z našich polí nevzešlo ani zrnko obilí, v sadech by nedozrálo jediné jablko a na chmelnicích by nevyrostla jediná rostlinka chmelu. Obdělávání půdy a obecně rostlinná i živočišná výroba představuje základní zdroj obživy lidí.

Navíc jde o práci nesmírně náročnou. Časově i fyzicky. O rostliny i zvířata je potřeba se starat neustále. Kravám je jedno, že je víkend – mají hlad i žízeň tak jako tak. Jabloně či vinice potřebují vláhu také non-stop a je jim jedno, že zrovna chcete jet na dovolenou.  Zkrátka, práce v zemědělství nemá konec ani začátek. Kromě obdělávání a obhospodařování půdy a péče o dobytek či jiná zvířata je také zapotřebí udržovat a opravovat zemědělskou techniku a stroje. Sedlačina je opravdu řehole, ovšem nesmírně cenná a důležitá pro nás pro všechny. 

Kdo by přesto všechno měl pocit, že zemědělci a rolníci jsou žabaři, pak nechť se jede podívat na mistrovství republiky v orbě! Zjistí, že zorat soutěžní pole podle nastavených pravidel a v limitovaném čase, není zas taková sranda a samozřejmost, jak by se laikům mohlo zdát. 

Mistrovství v orbě se koná v České republice každoročně již od roku 1963, kdy se konala první oficiální soutěž na republikové úrovni. Dodnes jde o zajímavou, netradiční podívanou a prestižní záležitost nejen pro oráče samotné, ale rovněž pro zemědělské podniky a příslušné podporující společnosti. Oráči musí zorat soutěžní pozemek o velikosti 2000 m2, přičemž vše musejí zvládnout v čase 3 hodin (20 min vyhrazeno pro naorávku, 2 h 40 min pro dokončení orby). Mohou orat dvouradličnými či tříradličnými pluhy a pochopitelně kromě času musí dodržovat i takové podmínky, jako je minimální šířka či hloubka brázdy. Následně je hodnoceno několik kritérií a bodů jako je například naorávka, sklad, zahlubování a vyhlubování, zakončení, celkový vzhled a podobě. Celá soutěž se řídí pravidly stanovenými Světovou orební společností.

Sledovat soutěžní orbu přinese nejednomu divákovi netradiční zážitek v podobě kouzlení s těžkou zemědělskou technikou a ladným vykružováním na soutěžním pozemku. Je opravdu obdivuhodné, co dnešní zemědělská technika dokáže a jak díky ní oráči mohou obdělávat půdu. Ovšem pozor! Milovníci klasiky si přijdou na své například i na soutěži orby s koňmi, která se rovněž v rámci soutěžní orby každoročně koná. A to je také, panečku, podívaná! Tak zemědělcům čest a sláva!